Gurmánem v Rusku – zajímavosti ruské kuchyně

Boršč

Dnešní cestovatelský článek nás tentokráte zavede do Ruska. A bude to netradiční pohled. Spíše než očima studentky se do této země podíváme jejími chuťovými pohárky. Seznámíme se tak s typickými pokrmy jako je čeburek, pirožky, plov, blin, boršč, okroška, šči, ucha a mnohé další.
Nahlédneme také do tamních supermarketů, naučíme se orientovat v místním pivu i vodce.


 

Začíná moje studium v Petrohradě. Sotva vyrazím z koleje, žaludek se hlásí o první ranní doping. Z dálky vidím první stánek. Čeburek je typická kavkazská smažená kapsa obvykle plněná masem, houbami, sýrem, zelím nebo vajíčky s cibulí. Čeburky jsou hodně mastné, ale velmi chutné. Jednou jsem jich během dne pozřela pět a obávala jsem se nejhoršího – noci strávené na WC. K ničemu takovému nedošlo, a proto jsem na ně nikdy nezanevřela. Jako chuťovka dobré, ale nasycená stále nejsem.

 

O pár měsíců později při návštěvě Moskvy jsem si vzpomněla, z čeho asi tak chutné čeburky byly. V Rusku je velké množství potulujících se psů, volně chodí mezi lidmi a dokonce se i proplétají na silnicích ve městech. Tito psi jsou naprosto neškodní. Jeden takový „hafan“ se ke mně přitulil v Moskvě, když jsem si na tržnici koupila čeburek a opodál jsem si ho vychutnávala. Bylo mi ho líto, tak jsem se rozhodla, že se s ním podělím. Pes maso z čeburku očichal a odešel. V tu chvíli mě napadlo, že ne všude a ne všechno bych měla jíst. Nicméně mě žádné potíže nepotkaly, takže z toho vyplynulo jen to, že pes byl vybíravý.

 

Ve škole se trošku porozhlédnu a kromě zajímavých módních kreací studentů mě také zaujme školní bufet. Kromě smažených pirožků, které jsou podobné čeburkům – rozdíl je pouze ve velikosti a náplni, mě zaujímá ruský plov. Je to národní jídlo středoasijských národů, tedy Tádžiků, Turkménců, Uzbeků, Afghánců. Plov na první pohled připomíná naše rizoto. Velmi důležitou chuť vytváří způsob přípravy rýže – buď se vaří v oleji, nebo se pouze dusí, také se do ní mohou přidávat různé přísady. Maso má být výhradně skopové, ovšem existují varianty z vepřového či kuřecího masa.

Piroh a vareniky

Piroh a vareniky

 

Po cestě zpět na kolej potkávám ruský fast food Čajovou lžičku, který je zaměřen na bliny. Ty se připravují z řídkého těsta, kladou se na rozpálenou pánev a pečou se do kulatého tvaru. Existují různé druhy blinů. Sladké (polité karamelem, s různými druhy marmelády, nebo s čerstvým ovocem), slané (s různými druhy masa, se sýrem, s brambory, žampióny). Zmíněné jídlo je mimochodem také symbolem jara, protože jejich tvar připomíná slunce. V Čajové lžičce mají každý týden akci na jeden druh blinů, čehož samozřejmě jako stálý host využívám. Porce sestávala ze dvou blinů, cena v českých korunách vychází přibližně na 35 Kč. Pro masu chtivé muže by to byl slabý předkrm, ale já se vždy vcelku dobře najím. Kromě blinů si také můžete objednat různé saláty a také polévky, ale o těch až později.

 

Nedoporučuji navštěvovat taková občerstvovací zařízení v době špičky, to je asi kolem čtvrté a páté hodiny odpolední, kdy lidé končí v práci a všude je naprosto plno.

 

 

SUPERMARKETY

Protože se neustále nemohu živit jen v jídelnách, musím zavítat i do supermarketu, kde si udělám zásoby na večery. Idea a Diksy jsou markety podobné našim Hruškám či Jednotám, kde se dají koupit základní potraviny, plus drogistické zboží. Při vstupu do marketu mě zaujímá ochranka, která dbá na to, aby se do obchodu nešlo dovnitř s batohem, ale s taškou, která je teoreticky větší než batoh, vejít můžete. V obchodě mě lákají mražené potraviny, které si člověk může volně nabírat do sáčku. Takže si můžete nabrat tolik jídla, kolik zrovna potřebujete a nemusíte zbytečně nakupovat celé balení. V dnešní době tato služba existuje například u nás v Globusu. Ale u nás jsou naopak takto volně zmražené potraviny v boxech dražší, v Rusku levnější.

 

Další věc, která mě přitahuje, je nepřeberné množství tmavých chlebů. Později jsem se snažila pokaždé ochutnat jiný. Potraviny se mi celkově zdají být levnější než u nás s výjimkou uzenin, sýrů a masa. Těchto pochoutek jsem se rozhodla vzdát. Nevím proč, ale byly dvakrát dražší než u nás. Po prvním prozkoumání obchodu se rozhoduji, že zde budu chodit nakupovat mražené pelmeně – taštičky z nudlového těsta plněné masem, a vareniky – tvarohové taštičky plněné ovocem. Zmíněné jídlo je velmi dobré, je hotové za deset minut, a když se polije zakysanou smetanou, je to neskutečná lahoda.

 

V Rusku samozřejmě nechybí ani velká nákupní centra s velkými supermarkety, ke kterým patří například Ašan, Lenta, Okej (neplést s českým), Karusel,
Pěrěkrjostok a jiné.

 

 

ALKO A NEALKO NÁPOJE

Ale zpět k turné. Pro tento den jsem již spokojená a už nechci nic ochutnávat, ale moje spolubydlící na koleji to vůbec nezajímá. Na přivítanou si musíme připít na „zdarovje“.

 

Když Rusko, tak vodka. Přestože vodce vůbec neholduji, pro tento (i jiné) večery jsem ji nemohla odmítnout, neboť bych urazila místní lid. V případě, že jako cizinec vůbec netušíte, jakou vodku přivézt domů jako dárek z výletu, je samozřejmě vhodné nekupovat nejlevnější. To by se vám také mohlo stát, že byste se již na vlastní oči nikdy nepodívali a to nejen do Ruska. Drahé vodky nezaručují kvalitu a chuť. Pokud vsadíte na osvědčené značky jako je Standard, Ruskaja, Stoličnaja, a jiné v dostupné cenové relaci, určitě nic nezkazíte. Z vlastní zkušenosti doporučuji Pšeničnou vodku, Pěrcovku (velmi ostrá s přidanými chilli papričkami) a Běrjozku (na logu nakreslená větvička s jehnědy).

 

Moje spolubydlící jsou ženy ryze drsné nátury, vodku čas od času prokládají pivem. Z kulturního hlediska je to pro mě velmi přínosné, ovšem z jiných hledisek se takovým způsobem nedá žít. Nicméně pivo mám velmi ráda, a proto se rozhoduji tuto oblast podrobně prozkoumat. K nejznámějším nejen petrohradským, ale i ruským pivovarům patří Baltika, nabízejí od desetistupňového až po osmnáctistupňová piva, které se však už moc pivu nepodobá. Procenta se rozlišují číslicemi, takže například Baltika 4 odpovídá našemu dvanáctistupňovému pivu. Jen pro zajímavost pivovar Baltika vyrobí více než pět hektolitrů piva za měsíc. K významným značkám pivovaru patří zmíněná Baltika (patří mezi nejprodávanější ruská piva v Evropě), Arsenalnoje, Něvskoje, Tuborg. V Rusku přišli na chuť plastovým lahvím mnohem dříve než my, takže se dá koupit pivo láhvové i plastové. Lidé většinou kupují plastové, protože láhve nejsou vratné a plast využijí chudší lidé, kteří ho z popelnic vybírají a mají za každou láhev ve sběrně 1 rubl.

 

Přestože mé spolubydlící mají k alkoholu více než přátelský vztah, já přece jenom dávám přednost i jiným nápojům. Již dříve při cestování po Ukrajině jsem si oblíbila kvas, který je typickým nealkoholickým nápojem nejen v Rusku a na Ukrajině, ale i v ostatních bývalých zemích SSSR. Kvas se vyrábí tak, že se nechá zkvasit voda, mouka a sladové těsto, potom se zředí vodou, přidají se kvasnice, cukr a poté se uvaří. Pokud máte bujnou fantazii, může vám kvas připomínat pivo. Kvas se dá koupit v plastových lahvích v obchodě, ale mnohem chutnější a také levnější je čepovaný buď v restauracích anebo přímo z beček na ulici. K obrázkům z Ruska nezbytně patří i oné zmíněné bečky. Jsou to žluté malé nádrže umístěné na kolech, které jsou plné kvasu. Nikdy se mi v Rusku ani na Ukrajině nestalo, že bych ochutnala stejný kvas, pokaždé má odlišnou chuť.

 

 

(NE) CHUTNÉ POLÉVKY

Uvítací den byl naštěstí pátek, takže ráno po uvítacím večeru v podobě vodky mohu strávit v posteli, ale to v žádném případě nechci. První víkend v krásném městě Petrohrad je plný lákadel. Po snídani, kterou odbývám opečeným chlebem, vyrážím přímo na nejznámější petrohradskou ulici Něvský prospekt. Než nastane doba oběda, procházím se uličkami a narážím na krásný chrám Krista Spasitele. Právě nedaleko tohoto chrámu mě zaujímá restaurace. Podívám se na hodiny a ejhle, dokonce je i čas oběda. Přes ruch, který zde panuje, nacházím to, co hledám. Pult s jídlem. Dnes je na jídelníčku boršč. Mnozí se domnívají, že boršč je ruské jídlo, což je omyl. Boršč je národní ukrajinská polévka, která se vaří z kostí, masa a osmažené zeleniny, především červené řepy, zelí, cibule a brambor. Podává se se zakysanou smetnou nebo bez ní. Protože polévka mě nezasytí, odvážím se ochutnat těftěly – karbanátky z mletého masa zalité rajskou omáčkou – jako příloha se často podává chléb. Po tomto chutném obědu se vydávám na další toulky po městě.

 

Do galerie Ermitáž nepůjdu, protože údajně by trvalo šest let, než by člověk celou Ermitáž spatřil. Protože bydlím na Vasiljevském ostrově, který spojuje s centrem most, vyrážím „domů“ pěšky. Přestože mrzne, až praští, nebere mi to chuť poznávat další krásy města. Z dálky vidím mohutnou Petropavlovskou pevnost, kterou se rozhoduji omrknout. Zdržím se zde dosti dlouho, kolem páté hodiny dojdu do blízkosti koleje, a protože již nemám chuť něco vařit, stavuji se do Čajové lžičky. Promrzlá nemám chuť na blin, ale dávám si opět polévku. Dnes je na jídelníčku okroška. Už když ji nabírají, vidím, že bude vlažná, protože se z ní nekouří. S poněkud pochmurnou náladou usedám ke stolku, kde se chystám konečně si odpočinout a najíst. „Panečku“, to je ale zvláštní polévka. Studená a nedokážu ji k ničemu přirovnat. Připravuje se z brambor, řepy, mrkve, okurek, zelené cibulky, kopru, vajec a vše se zalévá kvasem nebo okurkovou vodou. Tato polévka mi opravdu nechutnala a už nikdy bych si ji nedala.

 

Z polévek jsem později ochutnala ještě zelnou polévku šči, která byla velmi dobrá. Mým nezapomenutelným zážitkem byla ucha – rybí polévka, která byla delikatesou.

 

Během mého pobytu jsem si na ruská jídla celkem zvykla. Je to jako všude na světě. Některá jídla vám hodně chutnají, jiná méně. Myslím, že doma chutná nejlépe. Ruská kuchyně je tučná, ale na druhé straně je její chuť vyvažována využíváním rybího masa, produktů z obilovin, zeleniny, hub a jiných přípravků. Až navštívíte Rusko, určitě ochutnáte spoustu jídel a pak si stejně vyberete to, co vám bude chutnat, jako mně.

 

 

Autorka: Hana Szamszeliová, průvodkyně CK Mundo, která pořádá zájezd Petrohrad a Moskva

 


Přidat komentář

You must be logged in to post a comment.