V práci trávíme přes polovinu života, takže by to ideálně mělo být místo, kde se realizujeme, cítíme se naplnění a spokojení. Někdy to tak i je, ale často se právě v práci potkáváme se situacemi, ve kterých nám je těžko. Dlouholetá lektorka a konzultantka pro byznys PaedDr. Olga Medlíková z týmu konceptu rozvoje interních vzdělavatelů Nášlektor.cz uvádí šest vybraných tíživých situací, se kterými se často setkáváme i rad, jak vztahy na pracovišti zlepšit.
[ad#obsah]
Situace číslo 1: propouštění
Organizační změny, „zeštíhlování“ firmy, změna majitele, neplnění povinností zaměstnanců Důvodů propuštění je povícero a vždycky je to stresující zážitek, a to většinou pro obě strany. Někdy propouštění provází pláč, leckdy výhružky, občas musí zasáhnout i ochranka. Když je manažer dobře připravený, k pohovoru si vezme i personalistu, mohou odcházejícímu pracovníkovi nabídnout rozumné odstupné či různá řešení v rámci outplacementu, je vše rozhodně jednodušší. Vyplatí se nepodcenit přípravu, jednat s pochopením pro druhou stranu a nejlépe za přítomnosti další osoby. Někdy jenom pro pocit podpory, někdy i jako svědka rozhovoru.
Situace číslo 2: osobní zvyky
Jsou lidé, kteří velmi nahlas telefonují, jiní mají mimořádné nároky na prostor a „roztahují se“ se svými věcmi po širokém okolí, někdo nelibě voní svým kolegům třeba přehnaným množstvím parfému nebo naopak jeho naprostým nedostatkem, někoho zlobí kolegův návyk stále větrat. Jsme s kolegy více než osm hodin denně a je tedy mnoho příležitostí nechat se vytočit jeho nebo jejími zvyky. Rozdíly v chování či návycích je třeba komunikovat přímo, ať se sporná situace vyřeší. Když to nepomůže, požádat o spoluřešení manažera, ombudsmana nebo HR oddělení, supervizora nebo konzultanta – hlavně nestrkat hlavu do písku, že se nic neděje. Frustrace ze zátěžové situace tím naopak narůstá a vzájemnou spolupráci jenom ztěžuje.
Situace číslo 3: vztah nadřízený-podřízený
Možná jste si s nadřízeným nesedli a nerozumíte si. Nebo se váš kamarád stal vaším nadřízeným a najednou vám zadává úkoly a velí a pryč je kamarádství. A mnoho jiných nebo. Vztah nadřízený-podřízený má být založen na vzájemném respektu, vyjasněných kompetencích a komunikaci srozumitelné pro obě strany. Nadřízený potřebuje umět delegovat svým podřízeným a oni potřebují mít jasno, co a proč dělají. Manažer by měl za svými lidmi stát a podporovat je a oni zase nenechat šéfa „ve štychu“. Zodpovědnost je tu jako v manželství – oboustranná.
Situace číslo 4: jednání s agresivními partnery
Agresivita je často projev strachu či nejistoty. Saháme k ní, když jsme v úzkých a běžné způsoby jednání nám selhaly. Pravda, jsou lidé, kteří jsou bytostně agresivní, ale většinou jde o aktuální, časově omezenou reakci na nezvládnutý podnět. Co použít vůči agresivnímu jedinci? Podle možností a intenzity agrese: omluvu, vysvětlování, překvapivé jednání, odchod, vstup třetí osoby, rovněž agresi, avšak tady opatrně, může být nebezpečné, dále upozornit na důsledky agresivního chování a použít třeba frázi: „nebudu s vámi jednat, když na mě mluvíte tímto tónem“, nebo časový posun a navrhnout: „sejdeme se jindy.“
Situace číslo 5: vztahy mezi kolegy
Láska, mimomanželské vztahy, manipulace, upozorňování na chyby druhých, kariérismus, vzájemná pomoc – ty zdravé zaslouží obdiv, ty nezdravé řešení. Kvalitní teambuilding dokáže pozitivně ovlivnit vztahy v týmu, stejně tak například týmový koučink, rituály jako kuželky, karaoke, slavení narozenin, pracovní snídaně týmu nebo porady s koláčem nebo manažerské pohovory. Když se lidé znají jenom z intranetu, dokáže je stmelit třeba společný seminář, někdy rotace nebo stáž na jiné pobočce postačí k uvědomění si, že to u nás vlastně je docela super.
Situace číslo 6: přijímání a poskytování zpětné vazby
Pracovat se zpětnou vazbou dokáže jeden člověk z deseti. Často ji vnímáme jako kritiku a bereme si ji osobně. A často ji také velmi osobně vyjadřujeme, takže ten druhý se spíše naštve, místo aby si z ní vzal to dobré. Zpětná vazba má jít proti věci třeba výkonu, projevu, situaci, nikdy ne proti člověku. Má být konstruktivní a věcná, nikoliv zraňující a osobní. A záleží i na formulaci, kterou člověk použije. „Nevadí mi, co řekl, ale jak to řekl!“ tady platí dvojnásob.
Pavel Kašpar (zdroj: naslektor.cz)