Opouštím vysokou školu ještě před zahájením studia

Průvodce prváka na vysoké škole

Tak jako na mnohé z vás tak i na mě připadl letos ten nelehký úkol, dostat se na vysokou školu (pokud možno tu nejvyšší). Samozřejmě jsem si myslela, že maturita je to nejhorší, co mě mohlo potkat a …

 

 

 


 

Tak jako na mnohé z vás tak i na mě připadl letos ten nelehký úkol, dostat se na vysokou školu (pokud možno tu nejvyšší). Samozřejmě jsem si myslela, že maturita je to nejhorší, co mě mohlo potkat a ve chvíli, kdy mi při zvuku ,,Gaudeamus Igitur‘‘ předali maturitní vysvědčení, měla jsem pocit absolutního vítězství. Jak už jistě tušíte, byl to opravdu jen chvilkový pocit.

 

Jako první se probudila Masarykova universita v Brně. Podle počtu lidí, kteří se valili na přijímací řízení, to vypadalo spíš na koncert Rolling Stones, a když jsem si pak pročítala přijímací test, připadala jsem si, že se hlásím minimálně na Yale. Díky mému předchozímu studiu na gymnáziu, mi ale všeobecný přehled celkem pomohl a tak jsem se na Masarykovu universitu dostala. Tady už ale vidím první zádrhel. Asi po týdnu se mi totiž ozvala moje kamarádka, že se na MUNI nedostala. A tak se stalo, že mě, která nevím o mém studijním oboru téměř nic, je umožněno studovat, zatímco mojí kamarádce, která se 4 roky na střední připravovala na budoucí studium a tudíž už má nějaké znalosti z oboru, studium umožněno není. Musím se přiznat, že díky tomuto nepochopitelnému systému se cítím trošku provinile. Proč každý z nás nemůže dělat přijímací zkoušky z oboru, na který je přijímán? Na co jsem studovala střední školu, když výsledky, kterých jsem tam dosáhla, nikoho nezajímají? Že by právě toto byla ta pověstná vysokoškolská logika??

 

Dalším paradoxem byl zápis ke studiu. Ten se totiž konal v době, kdy jsem ještě nevěděla výsledky z ostatních vysokých škol. Takže ať jsem chtěla nebo ne, musela jsem se do Brna přihlásit. Podstoupila jsem celou proceduru, včetně focení na studentskou kartu, a přitom jsem už za týden věděla, že jsem se dostala jinam. Teď už se měsíc neúspěšně pokouším z Brna odhlásit. Ani tak tady nejde o mě, ale o zbytečnou práci sekretářek, které vyřídili mou žádost o studium, vyřídili můj evidenční list a teď zase vyřizují moje odhlášení od studia. Přitom by jen stačilo nechat zápisy všech vysokých škol na konec prázdnin, kdy už má každý student jasno o tom co chce a kam chce. Že by to byla další ukázka vysokoškolské logiky? Nebo je mezi školami taková rivalita, že se snaží bojovat o každého studenta?

 

Ráda bych znala odpovědi na tyto otázky…Musím říct, že mi studium na vysoké škole nahání strach. Jak se budu asi chytat, když nedokážu pochopit ani logiku přijímacího řízení…

 

H.

 


Přidat komentář

You must be logged in to post a comment.