Po 150 letech od zavedení povinné školní docházky jsou čeští školáci jedni z nejvytíženějších v Evropě. Ve škole strávili v posledním školním roce 196 dní. Častěji museli do školy jen Italové, Dánové a Němci. Během devíti let základní školy mají české děti předepsáno minimálně 7 056 vyučovacích hodin. V přepočtu na roky se ale nemohou srovnávat s maďarskými školáky, kteří ve školkách a školách povinně stráví 13 let. Výročí zavedení povinné školní docházky si Česko připomíná 14. května.
[ad#obsah]
Čeští školáci si užijí méně volných dní než jejich vrstevníci z jiných evropských zemí. V českých školách probíhala výuka v posledním školním roce během 196 dnů. Častěji už musí do školy jen děti v Itálii (200 dní), Dánsku (200) a Německu (až 208). Analýza projektu Evropa v datech ukazuje, že nastavení povinné školní docházky se napříč starým kontinentem výrazně liší. „Když český prvňáček nastupuje do školy, je mu obvykle šest let a za sebou má už jeden rok povinné předškolní docházky. Do školy pak musí chodit dalších devět let, a když v patnácti letech povinnou docházku dokončí, má za sebou minimálně 7 056 hodin ve škole,“ shrnuje Adéla Denková z Evropy v datech.
Maďaři ve škole povinně stráví 13 let
Například slovenský školák má volných dnů více – do školy musel loni 188krát. Zároveň ale během povinné školní docházky prožije ve vyučování minimálně 7 698 hodin, což je o 642 hodin více než v případě jeho českého spolužáka. Na rozdíl od mladého Čecha také musí minimálně jeden rok strávit na střední škole nebo odborném učilišti. Na Slovensku sice trvá povinná docházka také deset let, dětem ale odpadá povinný ročník školky. Jeden rok si tak musí nahradit na vyšším stupni vzdělávání. Povinnou školku i nástup na středoškolské studium mají naopak mladí Maďaři, kterým povinná docházka zabere 13 let. Vztahuje se na ně už od tří let věku. Do školy chodí od šesti let a čeká je 180 vyučovacích dnů.
Méně volných dnů si užijí Němci, kteří loni museli do školy 208krát a strávili v ní minimálně 8 348 hodin, tedy o 1 292 více než Češi. Ve dvanácti spolkových zemích musí děti ve škole strávit 12 let, ve zbývajících pěti pak 13 let. Studenti ale v posledních ročnících částečně kombinují školu s prací. „Méně vytíženi jsou na první pohled francouzští školáci, protože do školy chodí jen deset let a například loni zamířili do lavice jen 162krát. Výuka ale musí být intenzivnější, protože by v ní měli strávit minimálně 9 140 hodin, tedy o 762 hodin více než v Německu,“ říká Adéla Denková z Evropy v datech. A třeba školáci ze Severního Irska stráví ve vyučování 10 074 hodin, více zvládnou už jen Belgičané, Portugalci a Dánové. Do první třídy přitom nastoupí už ve čtyřech letech.
Více než na délce docházky záleží na učitelích
Délka času stráveného ve škole ale ještě nezaručuje kvalitní vzdělání. Vyplývá to i z pohledu na evropská srovnání. „Dánsko patří k zemím se spíše nadprůměrnými výsledky v rámci mezinárodních srovnání, Itálie spíše k zemím, které jsou průměrné či podprůměrné. Obě země přitom patří k těm, které mají nejdelší školní rok,“ říká Bohumil Kartous z Informačního centra o vzdělávání EDUin. „Stejně tak srovnání Maďarska s Finskem: Maďarsko je spíše podprůměrné, Finsko premiant. Přitom v Maďarsku nastupují děti povinnou školní docházku velmi brzy a mají nejdelší školní docházku v Evropě, zatímco ve Finsku až v sedmi letech,“ dodává Kartous. Hlavní roli podle něj hraje kvalita učitelů.
Základy školní docházky v českých zemích položila císařovna Marie Terezie v roce 1774. Zahájila totiž reformy, díky kterým se doposud zaostalé školství v habsburské monarchii modernizovalo. Vznikla základní pravidla pro vzdělávání a vyšel také nový slabikář, který v roce 1775 dostal český překlad. Povinnou školní docházku pak zavedl takzvaný Hasnerův zákon ze 14. května 1869. Jeho autorem byl pražský rodák Leopold Hasner von Artha, tehdejší rakouský ministr kultu a vyučování. Podle tohoto zákona museli chlapci i dívky v šesti letech povinně nastoupit do školy, kde strávili minimálně 8 let.
Roman Macháček