Sluncem zalitá krajina, rozlehlé svahy s vinnou révou, širé pastviny poseté pasoucím se skotem a ovcemi, ale i zasněžené vrcholky hor. Historická města s pestrou směsicí středověkých klášterů, tureckých mešit i pravoslavných kostelů. Srdeční a pohostinní lidé, kteří i přes moderní svět velkých měst doposud žijí pevně spjati s přírodou a jejími cykly. To vše a nejen to je Makedonie. Perla Balkánu, která čeká na své objevení.
[ad#obsah]
Tato země bývalé Jugoslávie, která svou nezávislost slaví teprve od roku 1991, má svým návštěvníkům hodně co nabídnout. Není proto divu, že se slunná a pohostinná Makedonie stává stále oblíbenějším a častějším cílem zahraničních turistů. Přesto však zůstává zemí autentickou, cestovním ruchem doposud relativně neobjevenou a nedotčenou destinací, která rozhodně stojí za bližší prozkoumání.
Návštěva Makedonie vás nenechá chladnými a zasáhne vás přímo do srdce. Co dělá Makedonii Makedonií je nejen přírodní bohatství a krásy, výborné jídlo a pití a pestrá směsice prastarých islámských a pravoslavných kultur. Makedonie jsou hlavně a především místní lidé. Je jich něco málo přes dva miliony a jsou vyhlášení svou dobrosrdečností a pohostinností. Jsou to lidé s širokým úsměvem i srdcem, kteří i přes nesnadný historický vývoj země, složitou etnickou a politickou situaci nikdy neztratili tvář ani smysl pro humor a umění žít.
Setkání s místními je nezapomenutelným zážitkem. Na první pohled se mračí tak, že by se mohlo zdát, že vás chtějí přinejmenším zabít. Když se na ně ale usmějete nebo je pozdravíte srdečným Zdravo!, okamžitě roztají a mají srdce na dlani. Čechy tu mají zpravidla rádi a do zdejších památek tak budete s největší pravděpodobností platit stejné vstupné jako místní. A i kdybyste se snažili zaplatit cenu pro zahraniční turisty, peníze vám s širokým úsměvem vrátí zpět. Velmi snadno se také může stát, že vám někdo bude mermomocí chtít něco ukázat, protože to prostě musíte vidět. A aby toho nebylo málo, ještě vás potom pozve k sobě domů na oblíbenou tureckou kávu a bude vám nadšeně něco vykládat. A to, i když neumíte makedonsky a konverzace tedy bude poněkud jednostranná. Pro Makedonce je velmi důležitá rodina a určitě je bude velmi upřímně zajímat, odkud jste a jak se u vás žije. Nutno poznamenat, že rodina je v Makedonii chápána v poněkud širším smyslu, než je u nás běžné. V této relativně malé zemi se tak velmi snadno přihodí, že „každý každého zná“ nebo má alespoň společné příbuzné či známé. Připravte se na to, že vás budou chtít poslat na kávu i k nim.
Za dob bývalé Jugoslávie se Makedonie řadila k jedněm z nejchudších regionů. Situace se sice v posledních letech zlepšila, i tak ale Makedonie zůstává především zemědělským státem s vysokou mírou nezaměstnanosti, která atakuje hranici 30 procent. Život tu není lehký a mladí se houfně stěhují za studii i prací do zahraničí. I přesto jsou její obyvatelé svébytní a hrdí. Velmi si potrpí i na vzhled, kterým okázale demonstruje společenské postavení a majetek. Nutno však poznamenat, že zdejší styl je výrazně určován balkánskou estetikou. Makedonci toho vědí hodně o politice a veřejném dění a rádi zapřádají rozhovory na toto téma. Mějte ovšem na paměti, že jakmile jednou nakousnete debatu na toto téma, nebude úniku. Pokud byste se s někým do podobné debaty pustili, buďte obezřetní. Co uslyšíte, berte s nadhledem a rozhodně se nepouštějte do žádných velkých debat nebo snad dokonce poučování. Diplomacie je zde více než na místě.
Makedonci mají svérázný styl a přístup k životu. Většina věcí je nechává naprosto chladnými, několik málo věcí je ale dokáže pořádně zvednout ze židle. Stejně jako Albánci například nesnáší průvan. Věří totiž, že do domu přináší nemoci a zlé duchy. Na ulici zde často uslyšíte „le le“ nebo „adje“. Velmi populární výkřik, citoslovce, kterým se zdůrazňuje následující sdělení. Na závěr snad už jen jedno staré makedonské přísloví: „Když umře moje kráva, sousedova může taky.“
Autor: Klára Řezníčková, průvodkyně CK Mundo, která pořádá zájezd Makedonie a Kosovo