Bez znalosti cizího jazyka se dnes neprosadíte a naopak aktivní znalost většího počtu cizích jazyků výrazně zvyšuje šance na pracovním trhu. Nabízejí ale školy v Česku kvalitní zázemí pro výuku cizích jazyků?
[ad#obsah]
Pamatujete si, když jste se poprvé dostali do kontaktu s cizím jazykem? Ti šťastnější měli tu čest už ve školce v rámci některého kroužku, jiní museli počkat až do třetí třídy. Právě ve třetí třídě nejpozději musí základní školy začít s výukou prvního cizího jazyka. A ministerstvo školství jim k tomu říká, že by to měla být angličtina. Nejpozději v „sedmičce“ pak musí přijít druhý jazyk – většinou je to němčina, na vzestupu je už několik let ruština, stabilní zájem je o francouzštinu.
Nekvalifikovaní učitelé a biflování gramatiky!
Ale – jen třetina učitelů angličtiny na základních školách má odpovídající kvalifikaci a naopak celá pětina má dokončenou jen střední školu, bez pedagogického minima. Navíc jen ve vzácných případech se na základních školách setkáte s rodilým mluvčím.
Podobně pak situace pokračuje na středních školách. Polovina z půl milionu středoškoláků studuje jeden jazyk, druhá poloviny ovládá jazyky dva. Pojem „ovládá“ bychom nicméně měli dát spíš do uvozovek. Školy sice žáky naučí gramatiku, ale tu pak nemají kde uplatnit. Na scénu pak mnohdy nastupují nejrůznější jazykové kurzy a doplňkové hodiny konverzace s rodilými mluvčími.
V letech 2005 až 2007 se sice zvedla hodinová dotace pro výuku cizích jazyků, školám ale chybí kvalifikovaní učitelé (celá pětina angličtinářů na SŠ nemá odpovídající vzdělání) a mnohdy i chuť učit studenty něco, co uplatní v budoucím životě. Hodin konverzace je minimum, studenti nemají téměř žádnou možnost připravit se v rámci klasické školní výuky na jazykové certifikáty nebo přijímací zkoušky na vysoké školy.
Soukromé hodiny mohou dát studentovi mnohem víc
Mnohdy jsou tak jediným řešením kurzy angličtiny na soukromých jazykových školách. Studenti si je sice musí – na rozdíl od hodin ve škole – platit, ale často jim dají mnohem víc, než hodiny školní. Skupinky jsou menší (mimochodem, věděli jste, že na jednoho angličtináře vychází na střední škole asi sto žáků?), sestavené podle pokročilosti, takže se nemusí na nikoho „čekat“.
Mnohem větší důraz je tu kladený na konverzaci, komunikaci, uplatnění gramatiky v mluveném projevu, na probourání zábran z hovoru v cizím jazyce na veřejnosti. Obvykle ani není problém přizpůsobit hodinu konkrétním přáním účastníků. Člověk se za nepoměrně méně času naučí mnohem víc.
Studium v zahraničí – ohromné pokroky v krátkém čase
Tím nejintenzívnějším způsobem, jak udělat obrovský pokrok za krátký čas je ale studium v zahraničí. Ostatně počítejte s námi – i s navýšenou hodinovou dotací se počet hodin cizích jazyků pohybuje stále okolo sta hodin za školní rok. Podobnou „nálož“ cizího jazyka dostanete už v případě čtrnáctidenního zahraničního kurzu.
V zahraničí jste hození do vody a prostě musíte plavat. Komunikace je velmi intenzívní a velmi brzy pak dochází k zautomatizování některých činností. Člověk přestává přemýšlet o gramatice, vazby používá automaticky, upevňuje a rozšiřuje si slovní zásobu. Cizí jazyk se prostě lépe učí v jeho přirozeném prostředí, v místech, kde nemůžete utéct ke své mateřštině.
A nemusíte nutně odjíždět rovnou na celý semestr v rámci vysokoškolského ERASMU nebo na celý školní rok v rámci některého z programů pro středoškoláky. Je prokázáno, že k výraznému zlepšení jazykových dovedností dochází už po dvou až třech týdnech v zahraničí. Ale samozřejmě – čím déle, tím lépe!
Miroslav Novák