Vlakem z Petrohradu do Novgorodu

V roce 2009 jsem měla možnost studovat v rámci výměnného pobytu v Petrohradě. Do školy jsem chodila pravidelně (ze začátku), ale tato vysoká škola odpovídala znalostmi studentů i způsobem výuky prvnímu ročníku střední školy. Škola mi nic nedala, a proto jsem postupně začala veškerý čas věnovat památkám Petrohradu a jeho okolí.

 


 

ELEKTRIČKI
Když začalo být tepleji, vyrážela jsem „električkami“ (příměstskými vlaky) za město. Električki jsou nejpomalejší, nejméně pohodlné a samozřejmě nejlevnější vlaky, které jsou obvykle vybaveny pouze dřevěnými sedadly. V Rusku není překvapením, že tento druh vlaků jezdí i na vzdálenosti daleko přes 100 km. Vzdálenost na Petrohrad – Novgorod je 180 km, tuto cestu jsem absolvovala dobrovolně tam a zpět během jednoho dne. Nejen, že jsem ve vlaku vymrzla na kost, ale místo zadku jsem měla jednu velkou placku.
Vzhledem k tomu, že Petrohrad má 1 431 km2 a téměř pět miliónů obyvatel, trvá dosti dlouho, než vlak vyjede za město. Krajina okolo byla v zuboženém stavu. Z vyhozeného nábytku na mezích byste si mohli celkem solidně vybavit byt. Podél trati byly rozestavěné budovy, které už asi nikdo nedostaví a celá krajina byla zahalena do ponurých barev. Jedním slovem – nic pěkného pro oči. Zajímavé byly psí hrobečky podél trati, které byly ozdobené umělými květinami. Dodnes mi vrtá v hlavě, a nepodařilo se mi zjistit, proč psí mazlíčky ukládají zrovna na takové nedůstojné místo.
Mimo to, že ve vlaku nejsou polstrovaná sedadla a topení, WC je v takovém stavu, že ho doporučuji raději nepoužívat. Pokud má někdo pocit, že WC v osobních vlacích Českých drah je poněkud neudržované, doporučuji před cestou v „električce“ nepít, nejíst a hlavně zapomenout na to, že tam vůbec WC je. Ani v nejkritičtější situaci se nedá použít.

Električki jsou nejpomalejší, nejméně pohodlné a samozřejmě nejlevnější vlaky

Električki jsou nejpomalejší, nejméně pohodlné a samozřejmě nejlevnější vlaky

 

NEKUPTE TO

Jakmile se vlak rozjel, začala celkem slušná zábava v podobě babušek s různým sortimentem. Otevřely se dveře a první vešel koš a za ním majitel koše. Na volném sedadle rozložil svůj majetek a začal vykřikovat po vagónu a chlubit se tím, co nabízí. I když si člověk nic nekoupil, minimálně to byla dobrá podívaná. Prezentace začala přenosnou lednicí s různými druhy nápojů. Než prošla babuška vagónem z jedné strany, z druhé strany se už otevíraly dveře a vcházela další babuška, která prodávala ručně pletené ponožky. Pokud jste si na cestu zapomněli koupit mapu, nic se neděje. I tato služba je ve vlaku. Nevadí, že mapy jsou deset let staré, ale nekupte to za tak dobrou cenu. Nejen, že jste si ve vlaku mohli koupit hygienické kapesníčky, noviny, šátky, domácí pirožky, ale dokonce zde bylo i živé vystoupení kytaristy a „heligonkáře“. To byl pro mě asi největší zážitek. Za pár ruských teskných písní sklidili velký úspěch a vybrali vcelku dost peněz.

 

PROKLETÍ

Horší zážitek byl ale s ruskými Romkami. Žijí pouze na vesnicích, kde mají svůj, nikým nerušený, život. Do měst jezdí pouze žebrat. Do vlaku nastoupili v Petrohradu a než se vlak rozjel, byly pryč. Na rozdíl od prodavačů a muzikantů, kteří nikoho neobtěžují, nabídnou, co mají, nekoupíš, nevadí, jdou dál. Tyto ženy byly velmi nepříjemné. Konkrétně mi řekla jedna poté, co jsem ji odmítla dát peníze, že mě proklíná a že mi přeje brzkou smrt. Zpočátku mě to hodně vystrašilo, ale vzhledem k tomu, že mi takto přály téměř každý víkend, strach mě brzy opustil.

 

RYCHLÍKY

Naprosto jiná situace je v dalším typu vlaků, tzv. „skoryje“, které se blíží úrovni našich expresů a vlaků vyšší kvality. Zde existují tři základní kategorie. Nejlevnější a zároveň na delší trasy nejpohodlnější jsou tzv. „plackartnyje“, které jsou otevřené, to znamená s průchozí chodbičkou. Na jedné straně jsou čtyři lehátka a v uličce jsou ještě dvě lehátka. V těchto vozech je mnohem více místa než v dalším typu – „kupejnych“, které odpovídají našim kupé, tedy uzavřený oddíl se čtyřmi lůžky a jsou dražší než první typ. Tento typ vlaku jsem měla možnost vyzkoušet na Ukrajině v době, kdy tam řadily 40 stupňová vedra. V uzavřeném kupé se nedalo vůbec dýchat a okno šlo otevřít jen na škvírku. Poslední typem jsou vlaky, které odpovídají naší 1. třídě.

 

NA ZDAROVJE

Každý vagón má svého „děžurného po vagonu“, který se stará o cestující v průběhu jízdy. Před nastoupením vám zkontroluje jízdenku a ukáže, kde je vaše lůžko na dalších několik hodin. Po rozjezdu vlaku si každý vyzvedne za poplatek povlečení a ve stísněném prostoru obleče postel, společně s dalšími třemi cestujícími (ve vagónu 2. třídy). Pokud se nevydáte na cestu zrovna večer, kdy vám nezbývá nic jiného než spát, můžete si společně s ostatními sednout na spodní lůžko, které zároveň slouží jako postel i sedadlo a společně povečeřet a zapít jídlo jak jinak než vodkou. Proto je důležitým vybavením na dálkových cestách hrníček nejen na vodku, ale i na samovar s horkou vodou, který se nachází v každém vagónu.
Vzhledem k tomu, že Rusové na rozdíl od nás jsou velmi družní, nehodí se zalézt na horní lůžko a dělat, že spíte. Povídání s Rusy je zábava a také vám mohou doporučit zajímavé věci z míst, kam právě jedete.
Zábava v těchto typech vlaků také nevázne, vždy ji zajistí nějaký cestující, ať už tím, že trošku přebral nebo vyprávěním zajímavých historek. Cestování vlakem určitě doporučuji, protože právě tam poznáte pravou ruskou duši.

 

 

Autor: Hana Szamszeliová, spolupracovnice cestovní kanceláře Mundo, která pořádá poznávací zájezd Petrohrad ve spojení s Moskvou, Pobaltím a Běloruskem

 


Přidat komentář

You must be logged in to post a comment.