Abychom zahájili nový školní rok s optimismem a zvesela máme tu pro zasmání pár vtipů ze studijního prostředí.
[ad#obsah]
Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku ze statistiky, když najednou překvapen vykřikne:
„Překvapivé! Zvláštní!“
„Co se stalo?“ optá se jeden ze studentů.
„Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?“
„Opravdu zajímavé,“ opáčí student. „A zkusil jste jinou zubní pastu?“
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív,“ tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mýho brášky. Maminka říka, že je mám nosit taky.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: „Kde máš rukavičky?“
Chlapeček odvětí: „Rukavičky mám nacpané v botičkách.“
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc…
To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom Pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí:
„Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají.“
Týden před zkouškami:
„Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají.“
Večer před zkouškami:
„Medici jsou už naučený, uměj to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlí.“
Svatý Petr povídá:
„Modlí říkáš? No tak to jim pomůžeme.“
Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit. Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.
Kapitán vyučuje policejní nováčky matiku:
“5-7+2=0, chápete?“, ptá se.
Nováčci samozřejmě nechápou.
“Dobrá, vysvětlíme si to na příkladu: V autobuse jede 5 policistů, 7 jich vystoupí.
Kolik policistů musí nastoupit, aby v autobuse nikdo nebyl?”
Dva mladíci studovali chemii v Praze. Celý rok se jim docela dařilo, vypadalo to na vzorné studenty. Víkend před závěrečným testem se proto rozhodli, že se trochu uvolní, a odjeli za kamarády na Moravu trochu oslavovat. Jenže to přehnali a prospali celou neděli. Do Prahy dorazili v pondělí ráno, naprosto neschopní rozumně uvažovat. Odpoledne po termínu testu přišli za profesorem a začali mu vysvětlovat, jak byli na víkend pryč a když se vraceli, píchli kolo a strávili půlku noci na silnici v marné snaze někoho stopnout, takže nestihli dorazit na koleje včas, a prošvihli test.
Profesor se zamyslel a rozhodl, že mohou tedy přijít na písemku druhý den. Oba si oddechli, na kolejích zapadli na pokoj a zopakovali si látku.
Druhý den je profesor posadil každého do jedné místnosti a přinesl jim zadání testu. Na první straně byla otázka za pět bodů, cosi o koncentracích roztoků, takže to v pohodě oba zmákli. Ale byli zatraceně překvapení, když otočili papír a tam stálo:
„(95 bodů) Přední nebo zadní kolo?“